Měsíční skupina/Deep sky

od Eliska
v Deep-sky, Měsíc
v 11. 8. 2012

I letos jsem měla tu čest stát v čele Měsíční skupiny a nemohla jsem si přát lepší sestavu. Mými svěřenci pro letošní Expedici bylo těchto pět statečných: Táňa, Kačka, Honza, Martin a Jakub.

Jak už to bývá, Expedice je každoročně pořádána v době novu, což tak trochu znevýhodňuje nás, Měsíčňany, v pozorování našeho nejbližšího souseda. Je tomu tak to proto, aby svit snad nejzajímavějšího objektu na obloze netrápil ostatní pozorovatele jiných, vzdálenějších vesmírných objektů. To je samozřejmě v pořádku, jsme Astronomická expedice, ne Měsíční. Ale i přesto, že je Měsíc tak málo během Expedice pozorovatelný, slýchám často jen negativní ohlas. Ale zkusili jste se už na tu měsíční krásu někdy podívat? Odtrhnout oči od fotoaparátů a monitorů a jen tak namířit dalekohled na starý, krátery posetý povrch? Na to neskutečné světelné divadlo na rozhraní světla a stínu a jen se kochat tou nádherou? Tak to zkuste (dříve, než si začnete stěžovat „To už zase vychází ten Měsíc?…“)!

Většina členů Měsíční skupiny patřila mezi úplné začátečníky v pozorování hvězdné oblohy. Ovšem ke konci Expedice bychom je už stěží mohli považovat za nováčky. Statečně se poprali s orientací na obloze, bez problému dokázali napozorovat objekty hvězdné oblohy, jako jsou mlhoviny, otevřené i kulové hvězdokupy, galaxie či planety Sluneční soustavy a samozřejmě nemohu opomenout Měsíc. Vše pečlivě zapisovali a zakreslovali do svých pozorovacích deníků.
Měsíc byl na začátku Expedice pozorovatelný velmi brzy ráno, museli jsme tedy vydržet co nejdéle, abychom mohli obdivovat například kráter Aristarchus a Schröterovo údolí. Velmi zajímavý úkaz (a to nejen pro Měsíčňany) nastal k ránu 15. července, kdy Měsíc zakryl planetu Jupiter. I přes nepřízeň počasí Měsíčňani vytrvali, aby mohli, spolu s dalšími expedičníky, pozorovat alespoň závěr tohoto úkazu.

V dalších dnech stín ukrajoval stále víc a víc z měsíčního povrchu, což nám samozřejmě nebránilo v jeho pozorování a mezi zajímavé útvary, které jsme pozorovali, patřil například kráter Grimaldi.

V následujících dnech Měsíc nebyl pozorovatelný (nov nastal 19.7.), proto se naše skupina zaměrila na pozorování deep sky objektů. Pro letošní rok jsem byla nucena k jistému ústupku, a sice že název naší skupiny byl mírně modifikován na Měsíční skupinu/Deep sky. S těžkým srdcem musím se změnou souhlasit, jelikož po většinu času, co nebyl pozorovatelný Měsíc, jsme pozorovali právě deep sky objekty, neboli objekty vzdáleného vesmíru (mlhoviny, galaxie, hvězdokupy).

Zhruba v polovině druhého týdne Expedice se už sice Měsíc nacházel dostatečně daleko od Slunce, zapadal však stále příliš brzy na to, abychom ho mohli pořádně pozorovat.

Skutečné posvícení jsme měli až poslední pozorovací noci, kdy už byl Měsíc dostatečně vysoko nad obzorem. Kromě kochání se světelným divadlem, jsme si také zkusili měsíční povrch zakreslit. Jak by vám určitě Měsíčňani potvrdili, není to úplně jednoduché, ale myslím, že každý se toho „úkolu“ zhostil jak nejlépe uměl a za kresby se určitě nikdo nemusel stydět (viz. ukázky z pozorovacích deníků).

Závěrem bych ráda poděkovala všem členům Měsíční skupiny/Deep sky především za jejich aktivitu, píli, zvídavost a také za trpělivost, kterou se mnou měli. Byli jste fajn a doufám, že se za rok zase uvidíme!