Exoplaneta u Činky

S již perfektně fungující sestavou a vidinou opravdu dobrého počasí jsme se 19. 8. večer rozhodli pro pokus o pozorování exoplanet. K naší zdánlivé smůle však zdánlivě neměl nastat žádný tranzit vhodný pro naši sestavu. Nabízela se však šance udělat v rámci CCD skupiny něco výjimečného – zároveň s měřením udělat i hezkou astrofotku aneb CCD meets DiGi & SciGi. Nastával totiž tranzit exoplanety HD 189733 b, jejíž mateřská hvězda se na obloze nachází jen kousek od mlhoviny M27 přezdívané Činka. Jediný problém – ta hvězda je jasná – až příliš jasná.

Situace s HD189733 B. Zdroj: EXPA memes for půlnočka teens

Limity pozorování z povrchu zemského

Každá sestava má jen určitý rozsah jasností, který je schopná pozorovat. Kromě často řešeného maximálního dosahu, tedy situace kdy pro slabý objekt nejsme kvůli poměru signálu a šumu měřit dostatečně přesně, existuje i (ne úplně intuitivní) horní hranice pozorovatelné jasnosti. Zdálo by se, že případným zkracováním expoziční doby přece dokážeme správně naexponovat libovolně jasnou hvězdu. Bohužel kvůli vlivům atmosféry je pro kvalitní měření potřeba udržovat expoziční čas pokud možno alespoň 30 sekund.

Pozorování hvězdy s jasností 7,6 magnitud pomocí dalekohledu o průměru 20 cm tedy vyžadovalo notnou dávku kreativity a nestandardních řešení. I když měření probíhalo ve fotometrickém filtru B, který jinak kvůli malé výsledné citlivosti sestavy prakticky nepoužíváme, museli jsme expozice zkrátit až na 20 sekund. To bylo sice stále málo, ale už se s tím aspoň dalo pracovat. Tato exoplaneta totiž způsobuje docela hluboký pokles jasnosti a o trochu větší rozptyl dat tak příliš nevadil.

Výsledek pozorování tranzitu. Přechod exoplanety před svou mateřskou hvězdou se projevuje jako typická „vanička“ v grafu pozorované jasnosti.

Focení fotometrickou sestavou?

I samotné focení bylo poněkud nestandardní, protože oproti fotografům používáme na měření filtry s trochu jinou spektrální propustností, chcete-li barvou. Naštěstí ten rozdíl není až tak dramatický a při správné kalibraci je možné získat docela přijatelně barevný výsledek. Snímání probíhalo schématem 20s B, 60s L, 20s B, 20s V, 20s B a 20s R, po konci tranzitu čistě 60s L. To má k ideálu jistě daleko, ale jednalo se jen o pokus. Upřímně řečeno jsem se bál, že to dopadne mnohem hůř, přeci jen G2-1600 je kamera převážně fotometrická a dělání hezkých fotek v popisu práce úplně nemá. Oproti předchozím pokusům (1, 2, 3) je ale myslím vidět docela pokrok a při vhodné příležitosti určitě zase něco zkusíme.

Mlhovina M27 Činka pohledem naší fotometrické sestavy – v téměř pravých barvách.

Expozice: 150x60s L, 150x20s B, 50x20s V, 50x20s R
Kamera: MII G2-1600
Dalekohled: NWT 200/1000, bez komakorektoru
Montáž: Sky-Watcher AZ/EQ-6
Pointace: Lacerta M-gen II, bez ditheringu
Zpracování: SIPS, SiriL, Photoshop