Pozorovací deník radioastronomie

U radioteleskopu na spodní louce byla po drobném incidentu s odpojením napájení měřící stanice CHMU zprovozněna zásuvka a přívod napájení paraboly, což umožnilo začátek práce na rozpohybování paraboly.

V uplynulých dnech pak Martin úspěšně naprogramoval firmware do nové řídící elektroniky radioteleskopu. Radioteleskop se tak po několika desetiletích opět pootočil. Zatím ale pouze o neznatelný úhel, neboť převodovka, motor a hlavní osa potřebují ještě další prověření chodu na kterém pracujeme.

Druhou polovinu Expedice jsme se také chystali začít úklidem radioastronomické boudy. Největším znečištěním byl rozdrolený beton z podlahy, který způsoboval vznik prachových mračen při každém větším přesunu. Vzhledem k množství zapojených počítačů v boudě ale nebylo možné jemný prach jednoduše vymést.

V úklidové komoře hvězdárny byly ale nalezeny dva vysavače. Po zapojení staršího z nich se ale ukázalo, že účinnost zachycení prachu ve vysavači je mizivá, proto byl vysavač vystěhován před boudu a z novějšího modelu odmontována hadice a použita jako prodloužení.  V této konfiguraci již bylo možné vysát asi prvních 0,5 m^2 vrstvy prachu.

Pak ale z dosud neznámých příčin začal z vysavače po vypnutí unikat kouř. S ohledem na další budoucnost vysavače bylo proto luxování přerušeno a David odmontoval kryt motoru. Důvodem vzniku kouře bylo vzplanutí uhlíků, které sice svévolně zhasly ale protavily část krytu motoru.

David se proto ujal řešení problému a po několikaminutovém prohledávání hvězdárenské dílny přinesl potřebné nářadí: kladivo, pilník, čístící olej a šroubovák. Po opravě zvuk vysavače pravděpodobně v důsledku vysokých teplot a značné dávce oleje připomínal běh spalovacího motoru, nicméně přesto bylo možné vysavač opět použít a úspěšně s ním vyluxovat většinu boudy. Definitivní konec vysavače nastal až  později, protože nebylo možné díky množství unikajícího prachu  rozlišit hoření od bezproblémového chodu.